Když budeš hodná...

Vytáhnu zbraň,
rýmy už mi nic neříkají...
Sklapni!
Řvu na svoje myšlenky...

Jenže oni,
nedají mi spát...
Pouliční děvky,
nastavují svá ústa...

Prý, když budu hodná,
vezmou mě k sobě...
Kašlu vám na to co říkáte,
mám svojí hlavu!

A hrdost,
tu bych mohla rozdávat...
Jsem tvrdohlavá,
a vy se s tím smiřte...

Dealeři,
mávají pěnězmi...
Říkají, když budeš hodná,
dáme ti to po čem toužíš....

Nenávistně se na ně vrhám,
copak oni umějí vrátit čas?
Jsou mi k smíchu,
odpad společnosti....

Utíkám,
do tiché noci...
Vstříc bezdomovci,
který mi šeptá, když budeš hodná...

Plivu kolem něho,
stejně mu jde jen o mé tělo...
Je mi z něj na zvracení,
tak, už dost...

Ječím jak smyslů zbavená,
do temného lesa...
Který pohltí,
celou mojí duši..

Kolem mě proběhne smrt,
a říká, když budeš hodná...
Klekám si do trávy,
srdce mi puká...

Hrdost je v tahu,
síly mi scházejí...
Help me,
tak to asi těžko...

Hladí mě,
po tváři...
Po těle,
a zpívá mi píseň labutí...

Ne!
Prosím...
a ona šeptá jen,
když budeš hodná...

Mám být?
Jenom, kvůli někomu?
Mám?
Co je to za blbost?!

Otevírám oči,
zpocená snad úplně všude...
A na zdi chybí mi plakáty,
všechno je rudé...

A na zrcadle,
jen nápis rtěnkou...
Když budeš hodná,
dostaneš to co chceš....