Paradoxy novověku
Paradoxy novověku
Anotace: ...
Na cestách dalekých
potkal jsem radost i krásu,
lidí šťastný smích,
však též bolest
třesoucí se země.
Slzy mi tekly a svědomí světa
bolestně pohnulo se ve mně.
Já užívám si teplých pláží,
kreditku a mobil za vitráží,
plný stůl jídla, plný stůl pití,
na druhém konci světa
situace k zblití,
bolest a zmar,
po všem je veta,
vláda nefunguje,
místo domů gheta,
životy zmařené,
bez jídla, bez léků...
Zasrané paradoxy novověku.
.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
To není tím novověkem. Tohle bylo vždycky. Vždycky byl někdo, kdo si mohl užívat a proti němu někdo, kdo mohl akorát hlodat kosti pohozené na zemi. To jenom ten novověk přinesl sebou média, co nám to strkaj všechno pod oči, co se všude děje. No a já jsem rád, že jsem rád, že jsem tady, i když to svým způsobem taky není žádná sláva, když vidím tu politickou situaci, ta hovada.
02.03.2010 06:17:00 | CRASH
Člověka lze hodnotit podle toho, co dává, nikoli podle toho, co může získat
[Einstein Albert]
09.02.2010 13:16:00 | jita.1965
Myslím, že jsi odkryl to, nad čím přemýšlí mnoho z nás... smutná realita, za kterou můžou, bohužel, jenom lidé...
08.02.2010 22:30:00 | labuť
Smutná skutečnost,
vystihl jsi to přesně.
Každý by měl pomoci, jak může.
08.02.2010 19:28:00 | Paulín
Co na to řéct... ronit slzy z bolesti a nespravedlnosti... to ale těm lidem nepomůže. Potřebují skutečnou pomoc, reálno, hmatatelnou, ne jen slova, abstrakci ledabilou. Velmi dobře napsané a smuteně souhlasím, jak mocky reálné. ST! za upřímnost, za tu realitu.
08.02.2010 18:27:00 | NikitaNikaT.