deprese...

Ač vlastně mladá jsem já
Připadám si jak stoletý stařec.
Život mne nebaví a je to jeden
Velký mazec.
Bývají chvíle kdy všechno vzdávám,
Hodně jsem prohrála a sama sobě to
Za vinu dávám.
Ta paní co říká si deprese, mne asi
Zkouší a čeká co má duše unese.
Pak zas mám chvíle kdy se opět vzchopím
A hrozím se toho co to vlastně tropím.
Pro pevné obětí a polibků dar
Je pryč to prokletí, můj těžký zmar.
Až příště přijde ta co říka si deprese
A mou dobrou mysl ona nesnese,
Já bojovat budu a musím se snažit,
Svůj život přece si nenechám zmařit…