V krajině ticha

V krajině ticha sněhem zaváté
plazí se prostorem šedý stín
Měl by být doma – na čaji o páté
a vdechovat vůni řezaných kopretin

Namísto šálku však bílé vločky hladí
a přemýšlí jaké to asi je – umrznout
Dávno je láska pryč a sní i mládí -
tak nechal si tělo jako boty zout

To tělo u stolu horký čaj hřeje
však oči má upřeny v jeden bod
Jeho duše teď obhlíží závěje
a z něj stal se tak jenom pár bot