Projít žhavým popelem

I válku bych prohrála,
toužila po usmíření
a noční Warszawou
procházela ulicemi.
Hledala náramek s měděnou růží,
poslouchala pouliční muzikanty,
napjala bych vlastní kůži
a ze snu o sexu s tebou
utekla bych fotbalovému mužstvu.
Sudičky nechala bych, ať předou
na kolovrátku další sen
a probouzela se s myšlenkou
na tebe pouze a jen.
V místnosti stavebních dělníků
našla bych spřízněnou duši
a na prázdnou stránku v deníku
udělala kaňku černou tuší.
To abych zachytila tvůj černý popel
a tvoje myšlenky vyčistila mopem.
Budík už potřetí křičí, ať vstanu,
otevřu svou mysl, své srdce ránu.
Je třeba umýt se, překročit prahy
a znovu nabrat sil do další snahy.
Pochopit lásku, neříkat čí je
a špatnost v sobě umlčet jak zmije.
Říkáš mi: vstaň, otevři oči,
přestaň se v bludišti tužeb svých točit.
Já jsem moc ráda, že mám další den,
kdy mohu pracovat, milovat, pomáhat všem.
Děkuji Bože, nechci být pyšná a líná,
chci vykřičet do světa, jak maže se vina,
chci být pro Tebe lepší a jiná.
Začínat den i končit ho slovy,
vyminout v životě zbytečné rohy.
Vím, Pane, já slyším a vstanu,
prosím Tě, pomoz mi, ať v hříchu nezůstanu,
věřím Tvé moudrosti a Tvému plánu.
Veškerá příroda volá teď: Bohu sláva,
ráda bych Veliké Matce vyznala: Zdrávas!
Sklonit se, je výsost králů,
služ tvorstvu po cestě k Svatému Grálu.
Slzou svou vyčisti hříšná svá místa,
srdce pak vlož do rukou Krista.
Zahoj rány po hřebech Spasitele,
k boji pak vyzvi Života nepřítele.
Každým dnem pak stávej se lepší,
láskou a pomocí nikdy nešetři.
Pomoz i tomu, kdo klacky ti hází,
před Bohem všichni jsou rovni a nazí.
Okvětní lístky spí na polštáři.
Lístek s čísly šest, nula, tři,
obslouží s radostí přepážka čtyři.
Hledám rým ve slunci, povětří,
bláhová, věřící, že mrtví budou živí.
Země už nebude trpící, porazí peklo,
dříve či později zvítězí laskavé světlo
a naplní se vše, co Slovo řeklo.