Jabloň

Uteklo léto s ním po větru list,
zčesaná jabloň v tu chvíli
tykadel větvemi zachytí hvizd.
Tancem jí kořeny sílí.

Zpívat se učí a knihy číst,
jabloň v stejné melodii.
Hledá pro sebe pár tajemných míst,
kde stromy svůj žal v kůru vpijí.

Taneční parkety pokrývá sníh,
jabloně cizí vpach vpíjí.
Z prořídlých paruk pak zavoní líh,
smějí se a proto žijí.

Občas jim do hrudi zapíchne nůž,
milenec,jež srdce ryje.
Bolí to samo tak i vadlou růž,
co květem svůj hněv trnem kryje.

Přichází jaro s ním do tance list,
jabloň až do nebes zvoní.
Smím prosit zeptám a učím se číst
jí kůru,když z dálky tak voní.

Plody za plodem,jednu,dvě sním,
jabloň kříž pod tíhou kloní.
Až jednou zmizí dál zůstane stín
a po ní obraz jak loni.