Metamorfoza

Utíkám pryč
k lidem co věští
kde křížovky luští
kde jsou praví mužštví

Jsem konzumní
a vím, jsem všední
a přitom zvláštní
privilegována vášní

Chytám inspiraci do rukou
a ona se zachytí
vezmu si něco na pití
a píšu o brouka zabití

Kapesníky sbírám
venku zima, teče mi z nosu
mrznou mi ruce, nesnáším kosu
těším se na léto a na první vosu

Ale mezitím
co bude pršet a hřmít
dobrou náladu snad budu mít
a říkat si co budu chtít

A až se hmyz probere
budu chtít, ať zase usnou
protože mám vzpomínku hnusnou
místnost plnou pavouků a přesto pustou

A zase utíkám
jsem stěhovavý pták
který po večerech sbírá mák
aby se mu zabarvil zrak

A křížovky mě nebaví
věštění mi nevychází
a můj muž stále nepřichází
ani nevěra mě nerozhází

A utíkám ven
všude štěrku haldy
tvoří bolavé malby
když do boty mi spadly

A chci být mladá
ale přesto smět více
rožínat voňavé svíce
a kouřením si ničit plíce

Psát o broukovi
co umře na zašlápnutí
protože strach ho nutí
utíkat před hladovým hnutím

Hnutím ptáků
a pták jsem i já
který si brouka dá
a skvěle se má

Ale i to přejde
tak hledám stále
pro pána krále
měla jsem na mále

Je sezona lovu
a já jsem oběť
co píše svou zpověď
a žádná odpověď ...

A zase jsem člověkem
co hledá svůj úlovek
sbírá každý úlomek
mám jich moc a přesto jen zlomek

Sbírám úlomky
co tvoří můj příběh
když mám k pláči náběh
zamrkat, výdech a nádech

A úhel pohledu
se s odleskem mění
nervy mi pění
seru na snění

Nic mi nevychází
nic mi nejde
muž do mě vejde
a hned zase sejde

Otvírám dveře
zvu tě dovnitř
a už jsi uvnitř
vypadni a zakřič

A zase ten odlesk
zase všechno jinak
prý jsem maniak
zase sbírám mák

Koukám se na zem
zase letím údolím
v klidu, už se neloví
brouka hledám s nevolí

A najedou už nemůžu
kůže se mi vrásní
nic mi není vlastní
a mladí jsou krásní

A zvu jednoho dál
ale on jen stojí
svých činů se bojí
a naivně budoucnost strojí