Jack Nicholson na obrazovce
a před ní,
v křesle schoulená,
zmáčená slzami
protkanými úsměvy
i vzlyky...
Tužka běží po papíře
čtverečkovaného bloku
a udýchaně klouže
slalom
mezi slanými krátery
výbuchů Tvých slz.
Jsi
matka
dcera
milenka
přítelkyně
kamarádka
láska
...
žena!
Vím to
každý den
znovu a znovu
to objevuji
a hýčkám...
Děkuji!
10.03.2010 17:22:00 | G.P.
Kdyby tohle NĚKDY napsala moje partnerka, byl bych šťasten! :-)) (toho času nezadaný)
08.03.2010 11:38:00 | 6thSun
Má slovní zásoba by mi nestačila na vychválení téhle autentické krásy o realitě života... Našla jsem se v tom, jako v zrcátku...
08.03.2010 00:24:00 | labuť
... napadlo mě spousty slov ... ale zůstanu u lakonického konstatování - to je život ... moc krásná do šuplíčku zpovědí ... :-)
07.03.2010 22:54:00 | vapiti
Teď si mě vážně rozbrečela......děkuju andílku......jsem taky žena tak vím.......a ty víš jak moc mě bolí že nevím jaké je být máma......děkuju mám tě strašně ráda......:-*
07.03.2010 20:08:00 | Lucie Teru
Tvá dílka mají pokaždé v sobě tolik teho moc... těším se na ty prvé krůčky, slůvka svých dětí.
07.03.2010 19:19:00 | NikitaNikaT.