Píši

Píši
A po nocích bdím
Píši
A jen tak své sny sním
Koloběh života
Vlastně stereotyp
Všedních dnů
Cigareta s vůni vanilky
Sladká chuť kouře
Do dalších kroků
Smutek je můj kamarád
Snad proto brázdím stoku
Na konci ní světla kruh
A za ním pár duh
Dojedu k němu
Nebo potopí se můj vor
Věci dělám již mechanicky
Jsem dobře namazaný stroj
Budu chcát proti větru
Ať naseru to stádo kolem mě
To by byli chvíle radostné
Každé reakci předchází akce
Snad nepíši moc velké srance
Člověk pořád něco hledá
Tak dlouho dokud nezdechne
Asi půjdu taky něco hledat
I když nechce se
Ja už jsem mrtví
Světe neděs se