Panenka z korálků

Předpojetím osudu
ztrácí smysl v beznaději.
Srdcem ošidným,
jak panenka z korálků
hledá odpovědi.

Je na ní poznat,
kdy je šťastná
a kdy skrývá smutek.
Miluje désť
a básní o lžích,
co vyslovil člověk.

Vnímá i slunce,
co spaluje její tvář
i přesto, že na obzoru není.
Slunce představuje okamžik,
kdy jen šťastné melodie
jí v uších znějí.

Panence z korálků,
co věří sametu,
duši její nabádá.
Panenka z dětství,
která je pro věčnost,
a smysl v budoucnu postrádá.