Soumrak

Za rudým obzorem slunce se skrývá,
do lesku hvězdného měsíc již vplul,
kostelík vyzvání, že se už stmívá,
v místnosti zšeřelé židle a stůl.

Co všechno napsáno bylo zde kdysi,
kam vítr roznesl včerejší sny?
Na stěně u okna zrcadlo visí,
noří se do ticha, do noční tmy.

Poslední zápalka v ruce mé vzplála,
plamínek svíčky se vpil do mých let.
Kdysi se v zrcadle dětská tvář smála,
marně se rozhlížím kam ji čas smet.

Do okna nad stolem měsíc mi píše,
že už jen v pohádce mohu být mlád.
Zavírám knihu svých vzpomínek tiše,
není již koho a na co se ptát.