"Dandy"

A bude hůř
´Mi za pravdu dej!
To není domov, je to klec!
Ač zlatá, je klecí napořád.
Že každý můj čin má mít i svůj řád?
Tak přemýšlej, co dělám špatně?

Tvou lásku si vydělat za práci?
Však ne každý měsíc se vyplácí…
A někdy ani ne rok.
Na dno?
Snadno
se snáším, už ani ne ladně.

Jsi rodič a nebo sok?
Dej mi, co snesu, ba klidně i víc,
vždyť jsem jenom dítě, to je nic.
A pořád stejně malá!
„Dospělá? Ale ne dokonalá!
A takovou tě chci, dcero mít!

Co fetuješ? Nedám ti ani cent!
A ze školy trojky mi nosíš?
Dokud nebudeš za jedna,
nezbednice nezbedná,
marně se v krvi potíš!

Chlastáš a ku*víš se, kdoví co ještě!“
Slzy jsou kapkami dnešního deště,
co „zas kvůli tobě se musel snést!“

„Ten bordel, co ukrýváš ve skříni,“
ty nevíš, co vlastně chybí mi!
„´si uklidíš, je ti to jasné?
Jsi šílenec a tím to hasne!
´Si doktora raděj hledej!“

A já tady umírám, matko milá!
Ten tvor, co mi, ´doma´, do darebnic spílá,
VÍ, že jsem Rak, co chce lásku jen mít.
Dosud však nepoznám v životě klid,
a muže, co chceš mi snad vzít?

A bude hůř.
Ta slova, jak z trní růženec,
mi z myšlenek motají pletenec,
a ze sna mě každý den budí.
Bez úsměvu, vztekle mě vítáš…

Mateřská láska tvá studí
víc než na prsou hřát si hada.
bojuju, kryju si záda
před tím,
nač rubáš mi chystáš.