Jsem letadlo!

Jsem učiněný postrach moderní psychoanalýzy,
Nejednomu psychologovi vstávaly vlasy z té hrůzy.
S každou novou seancí ve tvářích bodavý děs,
Nejeden řekl: "Jsem z tebe blázen, na záda mi vlez!"

Jako správný katalyzátor v chemické reakci,
Svědomitě se podílím na bláznů produkci.
Na Šmoulu nepotřebuji balónek s héliem,
Žijeme jen jednou, tak si to, lidi, užijem!

Jezdím na tříkolce v čtyřproudové dálnici,
Co je mi po tom, že si pro mě přijdou hrobníci?
Dávám se do sázky ve velmi nejisté hře,
A bavím se tím, jak to ve druhých vře.

Pro mě je slunce měsíc a měsíc je hvězda,
Toužebně si přeji, ať se mi tohle nezdá.
A každý den snažně prosím pána Wericha,
Nechť se mi do života nikdy víc nemíchá.

Do sněhu maluji voskovkami zelených odstínů,
Doufám, že tím svůj cit pro barvy rozvinu.
A občas v mé domovské léčebně,
Rozvěšuji plavé leguány na stěžně.

Jsem postrach, ale za to se nestydím,
Už jen občas mi je život náledím.
Když jednou za čas upadnu a pořežu si duši,
Směji se všem, co jsou vůči mě slepí a hluší.