Dáma

Černá tmavá listí padá
Po ulici si to kráčí zamračená rozviklaná bez těla a bez duše
Stará mladá rozcuchaná bílé pleti či bez barvy tichá nevýrazná
Není noc a není den či noc se střídá s úsvitem v ten okamžik chůze její...bláto...špína...kaluže
Po čele teď pot jí stéká se slzami růž či vlas
Není!
A přesto její dech cítím všude - smrad!
Nikdo neví kde se vzala nemá jména nemá šat ale co je pro každého jisté - strach zlo v očích jejích snad
Pahýly své svírá v pěst - napětí...pochyby...míří si to na náves
Okenice praskají panty piští
Opět ticho
Jen bzukot včel blízko blizoučko nad hlavami - pohroma!
lidé kvílí bědují - bolest...smrt!
Vlci vyjí v dáli supi se slétají.