Maluji nebeské krásky

Malý, jediný tah štětce snad,
spíše prstů a doteků souznění,
na plátně tvého těla objeví se hned,
mé pochybení v barvě tvého toužení.

Hodiny, hodiny úmorného snažení,
nad posledním pohybem štětečku malého,
kdy na nebe obyčejnou modř povznáší,
pro slíbání polibků vlaštovčích křídel šum.

Pohledem každý pak dílko hodnotí,
bílou stěnu z plátna tvých zákoutí,
jen tvé křišťálově černé oči prozáří,
to světlo, pocit prvého souznění.

Básnit, malovat či renesanci uctívat,
bolest tyto dveře nám pomáhá otevírat,
pro Vás, kterým se bojíme pohlédnou do očí,
protože Vaše krása na neživé plátno nepatří…