Iluze

Jak naivní věřit myšlence,
že konečně pochopí
nemožné přátelství
co v bolesti přetrpí.
Dnes není znám cit,
jež by mýty bořil
a stále žil i po pár úrazech,
co zažil.

Tak je Láska zbytečná.
Tak světem znavená.
Zblázněná a naivní.
Chudinka.

Proplouvá životem
dále a bezvýznamně.
Ve snaze pochopit
drží vaše srdce
jak na dlani...
kůlem proražené.

Nakonec každý zjistí,
že nikdy plakat nepřestane.

Lidé nevědí, co je to cit.
A každý bez vděku a uvážení
přátele přehlédne.
Jak s cedulí v ruce,
s nápisem „Objetí zadarmo“
nikdo se nezajímá
a nikoho si nevšimne.

Žijeme bez citu
a dáváme naději
svým posledním dnům.
Nikdo neví oč jde
a co to vlastně je
Láska…úcta k rodičům.

Povídej jaké to je,
když otec nedokáže vlastní dceru obejmout?
Když ve lži člověk dál žije,
a přátelství je zbytečné,
a tak moc bezvýznamné...?
A ve světě znamení
jen těžko říct, čím jste pro druhé...
To krásné je jen domnění,
jen iluze.

Tak se zamysli a nebásni o lžích,
co mají přesvědčit.
Čiň,
tvoř,
a dokazuj...
Jen nelži...
a nesnaž se pravdu potlačit.

Tak nepředstírej
a stejné lži nežádej.
Raději se rovnou obrať zády!
...Jen mi, prosím, básně neskládej.

*Ty rádoby kamarádko*