Měsíc na dosah

Že bych tě konečně měl skoro na dosah
stříbrný Měsíci
Už jenom kousek, abych si na tě šáh

Zas jsem se nedotknul tvé tváře šedé
Zase mi zbýval ten malý kousek
Proč nesvedu to, co každý druhý svede?

Zase se vyhouplo to slunko do mraků
Zase už spát se mi chce
Tak popadni příště mne pořádně za ruku

Až zase ukáže svou druhou tvář Měsíc
Chytni mne za ruku a zatáhni
Zatáhni co to jde a klidně ještě víc

Až ruka zlomí se a vypadne z ramene
Až bolestí budu skučet
Ukaž, že srdce máš z železa kované

Raduj se z bolesti, kterou mi působíš
Raduj se z krve, která mi teče
Raduj se z pocitu, že jen ty to víš

Že bolest vzrušuje mne stejně jak krev
nebo jak šikana
Nebo jak vtloukání hřebíčku na rakev…