Konec?

Stojím tu na kraji srázu,
Dívám se do temnoty přede mnou,
Ve vzduchu cítím zkázu,
Tato situace se stává skoro až dojemnou.

Stojím tu a ruce rozpřahuji,
Jako to mládě, které chce poprvé vylétnout z hnízda,
Okamžik skoku však neustále oddaluji,
Přede mnou stojí obrovská výzva.

Přemýšlím, vzpomínám na svůj život tak uboze krátký,
Stačí udělat první krok, pak už nebude nic,
Minulost už nelze vrátit zpátky,
Ale já chci víc.

Proč vlastně skočit a svůj život tak předčasně ukončit?
Ten kdož mi tolik ublížil za to nestojí,
Se smrtí bych se mohla nyní v náruči zatočit,
Ta lehká smrt všechny krvácející rány zahojí.

Naposledy se rozhlédnu,
Začíná tak krásný den,
Naposledy do slunce pohlédnu,
Jakoby se mi zdál nějaký nádherný sen.

Vítr mi čechrá vlasy barvy havraní,
Tak omamná vůně květin rozlétá se do strání.
Já jen oči zavřu a hlavou zavrtím,
Nechci aby tento nádech byl zároveň mým posledním.

Otevřu oči a vidím nový svět,
Na jedné straně bolest a zármutek
na druhé krása světa a nové lásky kousek.

Na duši mi navždy jizvy zůstanou,
A slzy, krev mé duše, které se napovrch dostanou,
Budou pozůstatkem mé vnitřní bolesti,
Kdo však na světě nemá starosti…

Poslední nádech, poslední rozpřažení rukou,
Poslední úsměv na kraji srázu,
A já udělám krok vzad,
otočím se a odcházím vstříc svému novému životu.
Odcházím žít,
Smrt která stála tak blízko, ještě neměla možnost si mě vzít…