Pusto princezny s černým puntíkem na čele

.
Tak prosím nezastavujte ten déšť



Stmívá se

žárovkové hvězdy zapínají se
do zčernalých světů

A ta čtyřhraná místnost za okny
tváří se jak včerejší fantazie

Sedí tu jen zamyšlená filozofka
studentka iluzorních představ

dřív oblíbená, milovaná

Její divadlo dnes poprvé oněmělo
šatnářky odešly tlachat ke kafe
herci protestují na náměstí
režiséra rozsekala kritika

Cítí to

Svět se reinkarnoval dál

Stmívá se a voda cáká do kaluží
v rytmech
intimní symfonie noci

zmizel další sen


To asi až ráno
se ta naivní holka zas postaví k oknu
prohrábne kruhy pod očima
rozsekne prstem tabulku vzduchu
zašeptá pár sprostých veršů

a zastaví ten déšť




...aby mohlo znova pršet

.