S každou další vteřinou

Je tak barevná
A zároveň černobílá.
Je ledová
Ač v plamenech žila.

Zlato s odlesky kočičích očí,
Každý se v ní občas smočí.
Ve vlasech má veselí z mládí,
Ve výrazu něco, co duši hladí.

Za její vlády déšť byl sladký,
V lesech nebyly skládky.
Osud byl silný ne vratký
Děti se nedávaly do ohrádky.

Všechno skončí v jejím břiše,
Nemusíš se bát,
I ty dopluješ do její říše
A díky ní budeš tát.

Je to, co už dávno vzala voda,
Přelom vědění a hlouposti.
A i když jí je trochu škoda,
Se všemi poctami a radostí
Je jen tvou osobní Minulostí...