Bod

To když stojíš na mrtvým bodě,
bezradnýma očima se rozhlížíš kudy kam,
jak utéct té skličující nesvobodě,
když všude stojí ty nápisy NIKAM.

To když nevíš, co zrovna dělat máš,
jestli se najíst, napít nebo jít spát,
sama sebe se nechápavě co dál ptáš,
já vím, to je zas on, ten divnej zkrat.

To když snad všechno je ti jedno
a přitom to tak nepředstavitelně vadí,
tenhle svět nikdy nezačal, nemá dno,
ani konec, snad panuje tu bezvládí.

To když musíš něco udělat, něco říct
a já už většinou nevím co,
možná by mohl mi to někdo předříct,
že bych pak nemluvila kdovíco.

To když odpovíš ano nebo ne
a obojí je špatně.

Tak to je ten bod.