Sebejistá

Vážně to bylo jen chvíli,
ale i ta je dlouhá,

*dlouhatánská.

Vyletěla bych z kůže
a unesla všechny stromy
k sobě domů.

Obejmula svůj odraz,
konečně.

Šla po koleji
na jedné noze
a bez zaváhání.

A taky snad nebála se
svých stop,
jdou za mnou jak stíny.

To bylo dobře,
je to dobře,
určitě jo.

To není možné,
neuvěřitelné,
bych snad dělala všechno.

Jenom teď.