Ležím tu nehnutě

Ležím tu nehnutě
ve vlastní krvi
Koukám se na Měsíc
však necítím brvy

Teplá krev vytéká
na chladnou zem
„Život mám před sebou“
ale mrtev jsem

Jakýsi kus
chladné oceli
mé zkřehlé tělo
na půl rozdělil



Vidím svá střeva -
srdce mi nebije
Cožpak snad takhle
v nebi je?

Anděl už přilétá
svírá mou dlaň -
Trochu se zašklebil…
„Zaplatíš daň

nežil jsi život
hodný jeho daru -
každý den sedávals
do noci v baru

Sledovals holky -
mladé a cudné -
zkoušel jsi jestli
nějaká z nich cukne

Věřil jsi v peníze
a v život „teď“
Jak mám teď říci
duši Tvé: „Tak leť!“

Odevzdávám Tvou duši
v náruč Satanovu
Zroď se v kolíbce zla
a pokus se žíti znovu

Naprav své chyby
až za sto let se vrátíš
Abys pak nebrečel,
že nebe zase ztratíš…