Další sněná

Mé jasné oči pláčí,
ptal jsem se nebes:
„ Co jen to slovo láska vlastně je?“
a oni stále jen potichu mlčí.

Na můj srdcervoucí kraj posetý kameny,
slunečný třpyt se zlatí,
a k oblakům stále křičím,
„ Co jen je to láska?“

Nevzrušen ulehám vedle múzy,
mé tělo jí jen z dálky mává,
a noc bez hvězd se mi do očí směje,
prý k čemu je mi láska?

Zavírám oči a místo snu pouze tma,
další z probdělých nocí,
kdy v myšlenkách se toulám,
v dotecích po tvém těle hledám.

A ve skrytu naléhavých přání,
sám sobě, tobě se snažím odpovědět,
proto teď pláči,
a do úst ti vlíbávám odpověď…

„ Co jen je to láska?“