Druhý Petra-rca

vzdychám po tobě petro ávokížuM
z bezhraničnou otevřeností přiznávám
že jsem myslel na splynutí s tebou
když jsem si ho honil pod peřinou
před rokem

otevřeně přiznávám, že to byla erotika
co mi přinášelo slast v mé samotě
představy tebe, urážky tvé důstojnosti
celý den v hlavě zmatek
pak večer honění někdy porno někdy ve vaně
někdy prsty v řiti

přiznávám ti to, měl jsem radost
když jsem slyšel "nech ji chudinku"
měl jsem vilnou radost
když jsem slyšel že o mě mluvíš
říkala jsi prý že jsem vyšinutý magor
měl jsem radost, když říkali, že se mě musíš bát
měl jsem radost, když jsem byl v ředitelně, poslouchal
že si nepřeješ dostávat dopisy

a těch radostí při představě, že jsem básník!
že je všechno jenom pro mě! všechno krásné!
květiny, bříza, obzor, rýmy, básnický kabát
mlčení, ústraní, teatrálnost, byl jsem rád
s každým jsem mluvil o tobě, s kým jen to šlo
nastahoval si tvé fotky, načetl tvé knihy
Nesnesitelnou lehkost bytí, Na větrné hůrce, Romeo, Julie a Tma
poslouchal jsem tvou hudbu
učil jsem se i písničky Radiohead
a naučil jsem se jen dvě
a kousek třetí
a to všechno špatně
protože já zpívat neumím
bylo mi nesmírně dobře, když jsem si při každé činnosti, kterou jsem nezvládal, říkal:
- při každém pochybení, kdy mě nenáviděl můj drahý otec - říkal jsem si:
miluji petru, nechci tu být, chci být s petrou

nechci ti říct, že jsem se v tobě zklamal, říct, že jsem se tebou nikdy nebyl, nikdy nebudu
a vyvozovat z toho důsledky
přes všechno, přes tyhle emoce a výpady
miluji tě stále
nic nechci - jsem šťastný, že jsi
štastný, když mi nepatříš
štastný, když necítím touhu drát se do mého nitra
ale štasný i když do mne pronikne a maluje ve mně černě

je mně jedno, že pro tě nic neznamenám, miluji tě věrně.