Žalozpěv úředníka

Sedím tady v kanclíku
v teplíčku kde nezebe
lejstra na dně šuplíku
myslím jenom na Tebe.

Práce nejde od ruky
klávesnice zahálí
v hlavě mé jen dozvuky
Tvého hlasu zůstaly.

V mysli Tvoje vnady jen
mé případy ale stojí
uteče zas další den
a já chci jen ženu svoji.

Co já jenom dělat mám
abych myslel na práci
nezvládnu to asi sám
touhou se jen potácím.

Šéf mi třeba pomůže
dá mi práce nad hlavu
ale vůně Tvojí kůže
je nad stovky případů.

I když mi termíny hoří
obdivuji zasněně
jak Don Quijote na svém oři
Tvoji fotku na stěně.

Místo abych zprávu psal
chtíč se zas ve mě rodí
když to takhle půjde dál
na dlažbu mě vyhodí.

Tak tu pěji - málo hrdý
monitor jen bliká
kdo měl tušit jak je tvrdý
život úředníka.