Výňatek ze skladby 26

.


je v městě jako v porcelánu
a přemýšlím kam se asi chýlíš
těžko věřit že ještě
nenastaly deště
nevím kdy pokvete
šero toho rána jako tehdy

noci teskné a noci jasné
kdy v žlabu hvězd
tečou smutky lidí
jsi jediný který je vidí
a kaluže dýchají stíny na stěny
kde srdce spí a umírají zazděny

těžko se ptát a těžko pátrat
po patrech kde páter
si páteř ze zad vyňal
směle dál po stezkách
řekách kaluží a snech
s bílou pěnou u huby
asi padnu brzy
naruby

když modrý černý pohled
jak to ráno samo
mě na stůl řezníka si pokládá
jako otázku nesmělou a nevhodnou
pro tu samotnou chvíli
a kdy zrak mě jako noční zloděj vykrádá

kdy ústa líbají mě mlčením
asi jsem našla už střed vesmíru
a večer ráno noc spojily se v jedno
svatá trojice co vtělila se ve dno
studna plná žlabů řek a strání
moří racků žádajících smilování

žádajících radu prosím co teď s tím
jsem na tom dně - skutečně posledním?
tma a sůl mlčí a svoje taje střeží
tak jako ráno racci na pobřeží
kde slunce mlhou není k mání
a moře jehel žádá slitování

ježíšku prosím zas ten starý trik
jak tehdy na vinobraní
nastavím jim tvář a druhou čelem k zbraním
ve spánku ze sna rozběhnu se za ním
ze spánku tetelíc se na okraji střech
kde jen moře myje jeho tajný břeh


...


.