První noc s očima v temnotě

První noc s očima v temnotě

Mědvěd sedíc opět v rohu, nespí
tráva nad zem vyzvednutá, opět zatížená tělem člověka
Další tělo, živé, či mrtvé...nespí, sleduje a hledá dávný klid
Domov, ztracený domov, místo, kde srdce zaplesá
A člověk spokojeně usne a těší se na probuzení
dalšího dne

Domov je daleko, nedosažitelný, daleko
mé srdce umírá, je tma a stíny hrají svou hru
je klid, jak na nebi bez hvězd a měsíce, na moři samoty
Čas plyne, srdce se nehýbe, pláče, bez sil
nekrvácí, nemá co, krev už není, krev
dalšího dne

Kde je domov?
Se srdcem!