Připomenutí

Dívám se poupě růže,
na tvoji hruď v květu rozevřenou,
při poledním slunci, nočním měsíci,
kdy stínem svého těla tě chráním.

V objetí dvojího stínu z hvězd,
své malé divadlo na lásku rozehráváš,
až do rána, které bývá toliko rozverné,
že slunce pouze pro tebe vstává.

Při měsíčku, v pravé poledne arktické noci,
pláčeš z ranní rosy pro svoji krásu,
kterou slunce ti tolik závidí,
že stínem mého těla tě zakrývá.