Úplňková

Houslistko,
zavřená ve veži,
přichází nový podvečer
přichází letně teplá tma
obejmout tě, skrýt
pod svými vlasy.

Houslistko maličká,
už dole
u paty tvého vězení
schází se obecenstvo
k dnešnímu koncertu.

Tak neotálej!
Hrej, maličká!
Celý svět čeká
až začneš první píseň!

Svět je tady tu,
v odrazech z hvězd,
vesmír a nekonečno.
Tak hrej!

Všudypřítomně neviditelné uši
prahnou po melodii
sladší nežli smrt.
Té, jenž jediná
umí zbarvit poupě keře dokrvava.

Houslistko, však víš,
znáš Oskarův příběh
o studentu, krásce a růži.
A slavíkovi.
Ano, o tom ptáku,
jehož zpěv dávní mistři polapili
do ocelových drátů, dřeva, žíní
tvého nebohého nástroje.

A i když posluchači,
kteří k tobě dnes přichází,
jsou stejně nenasytně nevděční
jako studentova dívka
ty přesto musíš hrát.

Hrej!
Navzdory všem nepravdám, lžím,
úskokům falešných kazatelů lásky!

Hrej!
Protože ti, které miluješ,
ti, jimiž jsi milována,
i ti, jež jsi dosud nepoznala
potřebují slyšet tvou píseň.

Musí vědět, pochopit,
že ty,
zakletá uvnitř zdí,
jsi součástí života,
který přichází pozvolna
skrze sny letící na vlnkách spánku
mezi květy zbloudilého šeříku.
Neviděn tepe, koluje,
přestože jej chtěli zničit
a ty, maličká,
máš úkol
nést plamen světla jeho
dál napříč věky.
Ať už je cena jakkoli veliká, jakkoli strašná...

Houslistko,
přitiskni prsty k pražcům,
jako slavík na trn hruď!
Pohlaď smyčcem struny, prolom ticho!
Zpívej!
Zpívej pro dnešní noc!
A pro noci po ní!

Zpívej,
protože pro tebe stejně není jiného vykoupení!
Modli se, křič skrze slova hudby!

Nemysli na zítřek, žij dnes, teď!

Žij svůj údel romanťáckého hrdiny
vyvrženého vprostřed jiných časů!
Napni síly,
přinuť kamenné stěny tvé veže k pláči!
Zpívej,
houslistko, nemlč!
Zpívej celým srdcem
až

do svítání...
.