Zrcadlení

Porcelánová panenka
s vrásky od úsměvu
seděla tiše v koutku
čekala tvojí něhu
nestačila hodina
nestačil ti rok
neudržím dále s tebou krok.

Porcelánová panenka
s hnědými vlasy
seděla tiše v koutku
poslouchala hlasy
vodopádem tvých krásných slov
nechala se stáhnout
na samé dno světa vod.

Když vyšlo slunce
a já pohlédla do tvých křišťálových očí
tam zrcadlilo se
plno jasných věcí
jako poznání i porozumění...
šlo jen o čehosi zrcadlení.

Porcelánová panenka
tančila v dešti bosi
čekala, až vezmeš kapky rosy
do rukou, do kapsy, do batůžku...
a daruješ jí tu krásnou snůžku.
Ale tys neměl čas nebo bolela tě hlava
já už rok a půl jen na Tebe čekala
a nadějí na zlepšení pozbývat začala.

Když vyšlo slunce
a já pohlédla do tvých křišťálových očí
tam zrcadlilo se
plno jasných věcí
oddání, poznání i porozumění...
šlo jen o čehosi zrcadlení.

Svou malou panenku z porcelánu
nechals sedět v koutku
s vyhořelou svící vzpomínek a smutku.


Škoda,že šlo jen o čehosi zrcadlení...