cokoli

mám strach
zase
mám dojem že seš tady
nebo je to jen
přebytek kofeinu
zatím
kreslím poloprůsvitný lidi
mám zem
pokrytou útržky
paměti, sebe
mám strach
že to podělám
zítra, pozítří, později
že už je příliš málo
příliš mnoho
že už je příliš

zvonilo mi číslo
zvonilo mi
v hlavě
řekni mýmu já ať dojde do pokoje
řekni mýmu já ať dojde do pokoje napíše svou duši na papír a odejde
za mnou
chodník se na mě usmál
přesně v místě pět metrů od stromu
s rozlomenou větví
určitě

chvíli jsem to pozorovala