Schránka ...

Ve dnech bezvětří, klidu vrací se k tobě
ta vlna ostrá jako břitva, rychlá a mrazivá
jsi nucena balancovat, podřízená složité době
probuzená s novou rýhou na čele, nejistá

domněnka tvoří čarotvorné obrazy všeho
plody bolavé zmateně maluje
skenuje srdce tvé, chci kopii z něho
praskliny dennodenních skořápek odhaluje

myšlenky rychlostí světla krájí realitu
víčka krátkým střihem okamžiky oddělí
nahota duše nutí sáhnout pro ulitu
než smutku osmělit se dovolí

zkroušeně i objevně každý pohyb vnímá
jak průzračný pramen co očistí a osvobodí
zahalená starost uvnitř schránky dřímá
však před procitnutím absolutní volnost volí