Porod

Když ráno jsem se probudila, hned jsem sebou trhla
A s rukou na puse běžela na záchod a tam vrhla…
V břiše narůstal mi podivný neustávající tlak,
V ústech jsem cítila ten odporný zubní plak.

Podle kalendáře jsem zjistila,
Že zbývají mi dva týdny do termínu,
Ale i tak jsem se zhrozila -
- chceme Irenku nebo Hermínu?

Chtěla jsem se s mužem poradit,
Tak jsem ho letěla probudit,
Jenže manžel ještě chrápe,
Dorazil až po půl páté.

Takže jsem sáhla po mobilu a volala matce,
Bohužel ten rozhovor trval jen krátce…
Máma byla na pokraji zhroucení a vyděšenější než já
A to mě ještě poučovala o tom, jak mám být klidná!

Když už ten tlak trval asi hodinu
A já myslela že se bolestí pominu,
Najednou se ve mně vzala obrovská síla
A já s manželem třásla, až jsem ho probudila.

Hysterií se téměř mé matce vyrovnal,
Nakonec ale celkem chladnou hlavu zachoval.
Pár mých věcí mi zabalil
A do auta mě naložil.

Jel stovkou, dálnice nedálnice
A za chvíli se vynořila nemocnice.
Manžel jen na chodbě stál
A mě odváželi na porodní sál.

Po otázce doktora, jestli by mě manžel doprovodil
Se můj muž jen zapotácel a před všemi se tam složil.
Víc už jsem toho naštěstí neviděla,
Jinak bych se asi dost zastyděla.

Kolem mě se to bílou barvou hemžilo,
Po celé místnosti se světlo rozlilo
A já si konečně oddechla při větě:
Gratuluji, vaše dcera je na světě!!!
( ,,A pane doktore, její manžel se konečně vzpamatoval :)!“ )