Princezna

Vždy jsem chtěla být potají,
Princeznou, kterou všichni znají..
Snila jsem o tom potichoučku,
A maminka mi říkala: „Ty můj broučku,
princezny jsou jen v pohádkách.“

I když vyrostla jsem,
Pořád jsem snila,
„Proč nemůžu být pěkná jak víla?“
Ptávala jsem se…

Přišel v den, můj první ples,
Kdy nevyšel by ven pes..
Poprvé jsem se nalíčila,
Pěkná jsem byla jako víla…
Poté jsem si šaty oblékla a boty nasadila,
Naráz ze mě princezna byla…

Na ples poslední, vkráčela princezna..
„Co je to za dívku? Vždyť ji nikdo nezná!“
Křičeli po sobě tanečníci…

Jeden kluk vyšel z davu pomalí,
Na princeznu usmál se ze široka,
Natáhl ruku těsně před ní,
Ona se jí s radostí chopla….
„Princezno, ty má nejhezčí.“
Řekl ji potom v kroužku.

„Kdo je to ??“ ptaly se taneční.
On odpověděl rohem koutku:
„Vy jste jí říkali ošklivko,
Při tom je opravdu hezká,
Občas zajde s rukama na pivko,
Je to má nevěsta!“

Z toho plyn poučení, každá holka je ňák hezká,
Ať je, či třeba není, plochá jako deska..