zatoulaná

Kouzlíme prstem po obloze,jednou já, jednou Ty
usmíváš se, šimrám Tě stéblem, jsme mimo čas
bráška kosák létá sem a tam, louka se vánkem pohupuje
pár mráčkú se poflakuje nad obzorem
díváme se do mých očí, odpoledne prošlo okolo

mlčky v sobě vážím svá přání
oči zavírám, pokaždé spustím projektor
mám své sny, jednou sál čísla odpočítá
dnes jsem se vzbudil dřív, příjemné
píšu tyhle řádky vlastních vteřin, myslím na Tebe

jsem zde a Ty vzdálená, možná víčky ráno vnímáš
možná kávu pára prozradí, máš ji ráda v tichu
na rohlík máslo a med, hledám svou představu
snad chvíle sobotního rána, dost možná knihy další strana
usměv se vyloudil na mou tvář, však víš... Děkuji...