Korálky z pouti

Blažené krajiny dětství budoucích
vždy doširoka rozevřené
a přece znovu a znovu se
- - - - zavírající
vždy když tě nacházím v očích
- - - - jiných

Korálky z pouti navlékám na nit
- - - - života
má na začátku kroužek ze zlata
pak už jen lesklé kamínky co
- - - - nezahřejou
- - - - nevoní

Znovu a znovu a
- - - - znovu
pokládám svou hlavu na tyhle koleje
pokládám své srdce na prašnou cestu a čekám na
- - - - dvoukolák a koně
ať ho přejedou a rozšlapou a-
já si ho pak zase slepím neprůhlednou páskou

Rád utíkám do těch krajů dětství
vzpomínám na ten
- - - - první
a ač si hraju s korálky jako s růžencem a ty kamínky se
- - - - blýskají a
- - - - třpytí
- - - - až očí přecházejí
Stejně pořád jednou rukou hladím ten kroužek.