č. 6

zaříkám člověčí rozumy
které jen nevyzpytatelně blouzní
v ulicích šedých
kůry mozkové
jako přemnožené krysy
co se nemají kam schovat
a nemůžou se nabažit tepajících krkavic
jež nosí jim každý z nás na stříbrném podnose
no tak klaňte se, ještě níže!
ohněte svůj hřbet!
hořké země plíce plné
slzy zapomnění sémě
daň za všechny Vaše odpovědi
rozumné

sedím na větvi a shlížím na Vás
na všechny nehybné, udušené
člověky
ševelení lístků snění probouzí mě
to sokoli mě zachraňují
křídla co pleskají mě přes líce
tahají zobáky za vlasy
drápy kůže rozdrásaná
hlava mi padá na všechny ty krysy
víří prach
a já letím vzhůru do oblak
nafouknutých duší všech co nevěřili
tak se tam dole teda mějte