Cesta vlhkým ránem

Hledali jsme světlo,

ale klamali jsem sami sebe,

a neviděli jsme si do očí.



Neviditelná kráska,

kračela přede mnou,

a vlasy si pletla do ratolestí,

které jsme sbirali časně z rána,

když se nikdo nedíval.



Krajem jsme letali na ozvěnách,

jako když moře čerstvě bouří,

a my se vracíme, malátní po cestách,

vlhkým ránem,

do svých opustěných schránek.