č. 9

potácím se po ulici, mířím do hospody
a snažím se odkopnout
všechny krysí hlavy, které jsou
naložené ve všech kanálech špíny
tohoto místa

kde mám žít.

nakrčený nosy
..vždyť jo.

snažím se zatahat všechny ty krysy
za jejich fousy
a ztrhnout jim chlupy i s kůží
aby najedly se
a aby chtěly jedovatě spát
a daly mi svátek.

připadám si jako housenka.




...no a tak jdu po ulici..
kapky nebe hynou na mém týlu
a já jako bych chtěla mít co nejvíce mokré nohy.
zrnka země v botách říkají mi, že je všude klid.

obutá bez bot, tady a tam
bublina z mydlinek přisátá na lístku
kukla.




schovaná schoulená potichu
a tak si sedím.
a tramvaj mi ujíždí.
a tak si sedím.
a čekám.
půdu zoranou mám...


ale můžu se do ní tak akorát zakopat.






motýl nebude.