Spolu až na věčnost

Oči nechtějí uvěřit,
divadlu, co se přede mnou hraje,
jak ledovec života,
nevyhnutelně a rychle taje.

Nemůžu přemýšlet,
hlava se točí,
jako na kolotoči,
oči slzí,
všechno mě mrzí,
proč jsem ti lhal?
co ti to udělal?

Nechtěl jsem,abys spadla na dno,
tak jako já,
padá se snadno,
však hůř se vyletět dá.

Bože, pomoz mi,
zachránit anděla,
přeci toho nechci moc,
den se mění v noc,
vím, že tohle nechtěla.

Musel jsem jí lhát,
že už jí nemám rád,
že jí nemiluju a nechci jí vidět,
ať jde pryč a nechci nic slyšet.

Teď tu bezmocně leží,
v kaluži krve,
zachránil jsem jí stěží,
pohled na ni - srdce mi rve.

Křičím....

Do noci,
k ní si klekám,
v bezmoci,
Boha prosím, šeptám:

,,Zachraň anděla,"
den se mění v noc,
,,přeci toho nechci moc,
vím, že tohle nechtěla."

Za ruku tě chytám,
těžce polykám,
do ucha šeptám:

,,Moc tě miluju,
budem zase spolu,
to ti slibuju,
všeho lituju,
že jsem ti lhal,
teď už vím,
co dělat dál."

Kapky slz jí začaly stékat,
zašeptala:,,Je mi zima",
vím, že je to moje vina,
očima začala těkat.

Do plic nejde vzduch,
srdce buší,
aniž tuší,
že se uzavírá kruh.

Duše ztrápená bolestí,
opouští tělo,
které spasení chtělo,
konec trápení,
nedýchá a srdce přestává bít,
dodržím svůj slib,
můžeme zase spolu být.