Zjevení Krisino

V den, kdy z nebe spadne hvězda,
v den, kdy slunce půjde spát
rozplyne se poslední mrak.
My budem nečinně stát?
V den, kdy začne Země hořet,
budem Zemi proklínat?
Svoje hříchy budem sčítat.
Sotva se kdo bude smát,
avšak Bůh, ta malá šelma,
nepřestane nás mít rád.

Naše oko svitne hořce,
ostrá bolest zmírní žal
a šedá bude duhová.

V moři bolu, krve, křiku,
bude vesmír prázdná past.
V den, kdy bude všeho konec
nezakusí nikdo slast!
'Co jsme komu udělali?' budeme si dotaz klást.
Všechny květy, všechny barvy
budou život náš jen mást.
Každý dětský pláč v té chvíli
na rány je špatná mast.

Avšak vzhlédnem, všeho konec,
přece není pekla dost?
Z nebe slétne holubice
zazpívá nám pro radost.
Všichni budeme si rovni,
Chudí, sytí, chtiví, skromní.

A šedá bude duhová.