Na pořád

Přišlas mi dát pusu když já spala,
pohladila froté pyžamo s kočičkama,
do náruče opatrně brala,
spojení velkých dlaní s malýma ručičkama.

Prvními krůčky snažila já se Tě dohonit,
běžela jsem a vždycky mi všichni utekli,
přece neplakej, ostuda je slzy ronit,
vždyť by se tě pak ostatní lekli!

Vylízali jsme z misky marmeládu,
dva copánky načesali panence,
přichystali šatičky na promenádu,
ať má to krásné mládence.

Kuli jsme pikle, v kartách podváděli
a ty sis toho nevšiml, dědečku,
s obrovskou radostí jsme dováděli,
jak lezli jsme do našeho bunkru-domečku.

S babičkou a bárbinama odpoledne k fontáně,
až ke kolenům mokré nohavice,
spráskla jsi ruce, předstíralas naštvaně,
vždyť už jste velké bojovnice.

Zlaté pentličky důkladně schované,
nedávno a přeci už odvátý čas,
však každý střípek zůstane,
na věky hluboko ukryt v nás.