Opiát

Lapám já po dechu,
hledajíc útěchu.
Božské vozy předou,
po kolejích nás vedou.

Nezatáčí, nestaví.
Všichni touhou hladoví
a opiátem políbení,
vrženi do útrob snění.

Skrz políčka šachovnice
a zručné ruce lazebnice.
Jak milenka opilá,
co k večeru sloužila.

Samota - tak ztrouchnivělá,
v každém kousku mého těla.
Oddávajíce se vánku -
dřímám, jen tak v polospánku.

Svítání svou obscénností,
zabráno do tichých ctností.
A po trpkém odsouzení,
čeká jisté zatracení.

Ocitám se v tiché mdlobě.
Už ho cítím, cítím v sobě.
Síla mojí drogy spěchá,
klesám v útrob poloticha…