Anotace: Není to můj příběh. Jen jsem poslouchala u řeky jednu uplakanou dušičku. Prostě se potřebovala vypovídat ze svého trápení.Byla na vše sama, ale dnes už není...ruku jsem jí podala a staly se z nás kamarádky.
Zatím tvoje nejlepší (aspoň podle mého laického názoru), ale nečetl jsem zadaleka všechno.
06.08.2010 08:44:00 | René Vulkán
když dva jsou na trápení
ono jedno v oslabení zmizí
20.07.2010 15:47:00 | Lilien
krásně napsáno.. někdy si člověk ani neuvědomí, co pouhým pozastavením se a okamžikem pochopení dokáže druhému dát, a pozdější úsměv druhého je kouzelný.. a díky těmto kouzlům se stáváme nenahraditelnými..
19.07.2010 12:01:00 | zelená víla
Všem Vám děkuji za komentáře a za podporu.Jsem ráda, že mám nové známé, byť neviditelné. Však Vaše básně prozradí o Vás mnohé. :-))
17.07.2010 10:48:00 | Tamara
nádhera...a ať Vám přátelství hodně dlouho vydrží!!!
16.07.2010 15:06:00 | xoxoxo
st,ale tys ji nakonec pohladila .-) a to je dobře.Ať jsou z vás věrné kamarádky napořád
16.07.2010 12:26:00 | Vanilková Ninja
Moc hezky jsi básničku napsala a navíc, udělala nádhernou věc, pomohla si své kamarádce překonat těžké období a to je úctyhodné.))
16.07.2010 11:22:00 | carodejka
dávám ST už za ten příběh, za přístup a vcítění
kéž všichni rodili se tací, jak život by se proměnil...
16.07.2010 10:49:00 | šuměnka