červ

Na kopci kde hrad stál
jeden anděl dolétal
radost každému dal
a všemu se jen smál
teď tu skoro mrtvý leží

kámen smutku zvedne stěží
kámen co mu srdce tíží
je z výsměchu, pomluv a lží
lidé trhají mu peří
on jen bezmocně leží
a i když vypádá zdravě
uvnitř červ ho žere právě

červ kterým se nakazil
když rozdával ze svých sil
ten červ co mění dobrotu
na závist a nicotu

"Je to šmejd" řek někdo z davu
"Uřízněte mu i hlavu !"

sekera už vzduchem sviští
její ostří se tak blyští
se svou prací neváhala
bez těla tu leží hlava

a ten červík vylez ven
na studenou rudou zem
lidé s děsem ustoupili
tohle ještě neviděli
v andělech že červ se skrývá?
dav teď po sobě se dívá
ve velikém překvapení
někdo dal se na modlení

červ se zatím rychle mění
ve skřeta který zuby cení
hrbatý je poďobaný
vytáh papír potrhaný
rozložil ten starý list
nadechl se začal číst
"Za to že jste nebyli líní
prokázat mi dobrodiní
odměním vás lidé milí
seberu vám vaše snění
(vždyť lidem bez fantazie
se přece tak krásně žije)"
skřet se křivě usměje
"a přidám marné naděje "

Z davu zase kdosi zazněl
"Za to všechno může anděl!
Je to jeho vina!- Jistě!
Každý má být na svém místě
a né slzy v úsměv měnit
pokoušet se osud změnit
tak jak říká pravda stará
každý ať se o své stará
říká přece moudrost ryzí:

je mi jedno, co je cizí
tvé osudu soukolí
mě, sousede nebolí!


Skřet se jenom tiše smál
"Správně lidi jen tak dál.."