Přání

Přání

Sedím u stolu a všichni jsou kolem mě
Rodina, přátelé, známí
A na stole dort
Zase je rok pryč
A já musím sfouknout svíčky na tom dortu
Narozeniny, jak je nesnáším
Přej si něco! Volají
A já si tedy přeji
Nabírám dech a přeji si

Stojím v pustině, rudé nebe a šedé mraky nade mnou
Stojím v pustině, a když přešlápnu, zapraskají kosti
Kosti, na kterých stojím
Póza hodna ztvárnění
Ale není nikoho, kdo by ji zachytil, či potom obdivoval
Všichni jsou mrtví
Dívám se do dáli a cítím uspokojení
Tak opojné, tak sladké
Vítr mi češe vlasy a já nabírám dech do plic
Stojím na kostech všech lidí, všichni zemřeli
Na moje přání
Jejich duše byly roztrhány na kusy hladovými psy jejich myslí
Ty kusy duší sežehla bolest jejich myslí
Taková, jako stravuje pomalu mě
Popel jsem pak rozhodil do větru a ten ho odnesl
V jak krásné agonii umírali
Jejich těla padala, jak se jim lámaly kosti
Na moje přání
Naříkali a plazili se
Jako slepá mláďata hledající matku
Vítr mi češe vlasy a já nabírám vzduch do plic
Všichni splnili moje přání a zemřeli
Ti, kteří semnou jsou kolem stolu, dokonce i ti, kteří mě nikdy neviděli
A zemřeli tak, jak měli
Udusili se v mojí nenávisti
Utopili se v mojí bolesti
Ti veselí byli smutní
Bolest a žal je rozpoltili tak, že nikdy nemohli být opět celiství
Jak slastný pocit z vědomí cizí bolesti

Něco si přej! Nese vítr ke mně hlasy

Pomalu rozpřahuji ruce a zakláním hlavu vzad
Všichni jsou mrtví
Jsem sám v pustině
Přivedl jsem nebe na zemi!

Přej si něco!

Vítr mi češe vlasy a já radostně vykřiknu
Nechť tedy všichni pojdou!

A sfouknu svíčky na dortu
Až na jednu
Radostné tváře kolem stolu mě ubíjejí
Všichni jsou živí a veselí
Dokonce si mě i fotí
Příští rok se mi mé přání však už splnit musí