Mokrá doba a ponožky

Modré puntíkované ponožky suším si
u kamen
se choulí bílé huňaté kočičí chlupy a hlasitě oddychují
mě do ucha
se line příjemná hudba z vedlejšího pokoje kde se na gramofónu točí snad sto let stará deska
mého mládí
vzpomínky vhání mi do hlavy a do očí
blýskavě modré slzy
později se koulící po zašedlé akné pleti
za oknem se šumějíce snáší k zemi první
podzimní listí
popsané neprožitými příběhy shrabávané včerejšími zubatými hráběmi
a mě pomalu dochází (že slunce už asi neuvidím)
a mě pomalu dochází buráková pomazánka
a trpělivost
národa je již také
vyčerpána
ležím u kamen a poslouchám vzdechy huňatého bílého
klubíčka
z babiččina pletení jsou vymotána
z mých vlasů
zbyly jen jehlice zapichující se pod žebra všem kdo odmítají jejich soukromí tak jako já.