Fakírovo tajemství

Vzývám života chladný chtíč,
co poztrácel léty správný klíč,
vzývám ta zákoutí temná,
co při doteku bývají jemná.

Světelné roky kroužíc si vesmírem,
okouzlena budeš tajemným fakírem,
jenž si svou asketu odloží v dály,
přeje si oči, které by plály.

Truhlice plná překrásných vzpomínek,
přípomínající omšelý kamínek,
bohatství ukryté v pokladu žití,
netřeba spřádat kdekterou z nití.

Sluneční malba uprostřed písku,
netřeba pokaždé hmotného zisku,
pohlaď svou ukrytou tvář,
zahalen budiž v překrásnou zář...