Elementární

Plápolá a hoří věčný plamen
jeho obětím přeměním se na popel
Na neměnný,věčnější než kámen
v opojení našich třesoucích se těl

A vítr zakvílí a vítr vynese mne výš
snesu se na bedra milencům
Moment ten kdy si připosednou blíž
aby neztratili cit, aby neztratili um.

V okamžiku protrhnou se mračna
A déšť který mne smyje z nich
Voda ta osvěžující a tak lačná
Na jejich rtech vyplaví smích

Pak vstřebám se do černé půdy
Pohnojím kořen slabé květiny
Svou vášní naplním její údy
Tělem jejím naplním náruč milenčiny